skrika

švédština

výslovnost

• IPA: [skriːka]
•  skrika^{? • info}
• 2. intonace

sloveso

časování

(i)	aktivum	pasivum
infinitiv	skrika	skrikas
přítomnost	skriker	skriks, skrikes
préteritum	skrek	skreks
supinum	skrikit	skrikits
rozkazovací zp.	skrik	skriks

příčestí

Číslo	singulár		plurál/ urč. tvar
Rod	společný	střední
přítomné	skrikande
trpné	skriken	skriket	skrikna

význam

1. křičet, ječet, řvát, vřískat
2. pokřikovat (na koho)