křičet

čeština

výslovnost

• IPA: [kr̝̊ɪt͡ʃɛt]
•  křičet^{? • info}

dělení

• kři-čet

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní

varianty

• (zastarale) křičeti

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	křičím	křičíš	křičí	křičíme	křičíte	křičí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	křič	křičme	křičte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	křičel	křičela	křičelo	křičeli	křičely	křičela
trpné	křičen	křičena	křičeno	křičeni	křičeny	křičena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	křiče	křičíc	křičíce

význam

1. vydávat velmi silný hlas
   • Nebylo jasné, co se stalo, protože jeden přes druhého křičeli.
   • Znovu připomínám, papežovi je osmdesát jedna roků, zjevně si však zachoval mladost a sám křičí, nenechává se umlčet ani vlastní církví, ani okolním světem, nezůstává zticha, svou velefunkcí, světovou rolí „Jeho Svatosti“, se nenechal zkorumpovat, lapit do pasti.

překlady

1. vydávat velmi silný hlas

   • angličtina: cry, yell, scream, shout, whoop
   • esperanto: kriegi
   • finština: huutaa
   • francouzština: crier, hurler
   • italština: gridare
   • latina: clamare
   • litevština: šaukti
   • němčina: schreien
   • polština: krzyczeć
   • ruština: кричать
   • slovenština: kričať

synonyma

1. hulákat, bafat

antonyma

1. šeptat

související

• zakřičet
• křik
• překřičet
• pokřik
• křikloun

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2011-06-17]. Heslo křičet.