slábnoucí

čeština

výslovnost

• IPA: [slaːbnɔʊ̯t͡siː]

dělení

• sláb-nou-cí

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	slábnoucí	slábnoucí	slábnoucí	slábnoucí	slábnoucí	slábnoucí	slábnoucí	slábnoucí
genitiv	slábnoucího	slábnoucího	slábnoucí	slábnoucího	slábnoucích	slábnoucích	slábnoucích	slábnoucích
dativ	slábnoucímu	slábnoucímu	slábnoucí	slábnoucímu	slábnoucím	slábnoucím	slábnoucím	slábnoucím
akuzativ	slábnoucího	slábnoucí	slábnoucí	slábnoucí	slábnoucí	slábnoucí	slábnoucí	slábnoucí
vokativ	slábnoucí	slábnoucí	slábnoucí	slábnoucí	slábnoucí	slábnoucí	slábnoucí	slábnoucí
lokál	slábnoucím	slábnoucím	slábnoucí	slábnoucím	slábnoucích	slábnoucích	slábnoucích	slábnoucích
instrumentál	slábnoucím	slábnoucím	slábnoucí	slábnoucím	slábnoucími	slábnoucími	slábnoucími	slábnoucími

význam

1. který slábne; kterému ubývá na síle (např. proto, že se vzdaluje)
   • K jejich úlevě však zůstal hlídač dole, chvíli přecházel sem a tam, než se konečně, spokojený, že nenašel nic nepatřičného, vzdálil, což poznali podle pomalu slábnoucího dunění jeho bot. Flin počkal, až zmizí úplně, a pak opatrně vyhlédl za sloup
   • Doprovázen slábnoucími invektivami opilce přešel do místnosti dozorčího.

antonyma

1. sílící

synonyma

1. skomírající, hasnoucí, vadnoucí, vyhasínající, chřadnoucí; mroucí; uvadající; hynoucí, usychající

související

• slábnutí
• zesláblý