slugadžis

romština

výslovnost

• IPA: [slugad͡ʒɪs]

dělení

• slu-ga-džis

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	slugadžis	slugadža
vokativ	slugadžina	slugadžale
akuzativ	slugadžis	slugadžen
dativ	slugadžiske	slugadženge
lokativ	slugadžiste	slugadžende
instrumentál	slugadžiha	slugadženca
ablativ	slugadžistar	slugadžendar
genitiv	slugadžiskero / slugadžiskeri / slugadžiskere	slugadžengero / slugadžengeri / slugadžengere

význam

1. voják
   • O Podža sas slugadžis paše le Slobodaskeri armáda, ta leske phenelas: „Dža, garuv pes andro kher, bo e puška sas bareder sar tu.“ – Podža, který byl vojákem ve Svobodově armádě, se mu poškleboval: „Běž a zalez do domu, vždyť je puška větší než ty.“
   • O Pilat lenge phenďa: “Hin tumen slugaďa, džan a merkinen pre leste, sar ča džanen.” Avke on gele, zapečaťinde andre o bar a dine le slugadženge mište te merkinel. – Pilát jim odpověděl: "Zde máte stráž, dejte hrob hlídat, jak uznáte za dobré." Oni odešli, zapečetili kámen a dali vojákům hrob hlídat.

synonyma

1. (oblastně) lukestos

související

• slugadžiko
• slugadžipen
• slugadža

poznámky

• HÜBSCHMANNOVÁ, Milena; ŠEBKOVÁ, Hana; ŽIGOVÁ, Anna. Romsko-český a česko-romský kapesní slovník. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1991. 651 s. ISBN 80-04-21768-0. Heslo „slugadžis“, s. 248.