směje se

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈsmɲɛ.jɛˌsɛ]

dělení

• smě-je se

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní

význam

1. třetí osoba jednotného čísla přítomného času oznamovacího způsobu slovesa smát se
   • I chce se vrátiti, aby vyhledal mělčinu, ale klučina mu s krku žblunk do vody, směje se a příšerně za jeho ochotu se posmívá.
2. přechodník přítomný jednotného čísla mužského rodu slovesa smát se
   • Dveře se otevřely a já, zpola se směje a zpola pláče vzrušením, hledal jsem zrakem za nimi maminku.