snoubenec

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈsnou̯bɛnɛt͡s]

dělení

• snou-be-nec

etymologie

Derivace ze slovesa snoubit se příponou -ec.

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	snoubenec	snoubenci
genitiv	snoubence	snoubenců
dativ	snoubenci / snoubencovi	snoubencům
akuzativ	snoubence	snoubence
vokativ	snoubenče	snoubenci
lokál	snoubenci / snoubencovi	snoubencích
instrumentál	snoubencem	snoubenci

význam

1. zasnoubený muž

překlady

1. kdo se zasnoubil

   • italština: fidanzato m
   • němčina: Verlobte m

související

• snoubencův
• snoubenka
• zasnoubení

externí odkazy

• Článek Snoubenec ve Wikipedii