spolužákův

čeština

výslovnost

• IPA: [spɔlʊʒaːkuːf]

dělení

• spo-lu-žá-kův

etymologie

Odvozeno od podstatného jména spolužák příponou -ův.

přídavné jméno

• přivlastňovací

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	spolužákův	spolužákův	spolužákova	spolužákovo	spolužákovi	spolužákovy	spolužákovy	spolužákova
genitiv	spolužákova	spolužákova	spolužákovy	spolužákova	spolužákových	spolužákových	spolužákových	spolužákových
dativ	spolužákovu	spolužákovu	spolužákově	spolužákovu	spolužákovým	spolužákovým	spolužákovým	spolužákovým
akuzativ	spolužákova	spolužákův	spolužákovu	spolužákovo	spolužákovy	spolužákovy	spolužákovy	spolužákova
vokativ	spolužákův	spolužákův	spolužákova	spolužákovo	spolužákovi	spolužákovy	spolužákovy	spolužákova
lokál	spolužákově / spolužákovu	spolužákově / spolužákovu	spolužákově	spolužákově / spolužákovu	spolužákových	spolužákových	spolužákových	spolužákových
instrumentál	spolužákovým	spolužákovým	spolužákovou	spolužákovým	spolužákovými	spolužákovými	spolužákovými	spolužákovými

význam

1. náležící spolužákovi