spropitie

čeština

výslovnost

• IPA: [sprɔpɪcjɛ]

dělení

• spro-pi-tie

etymologie

Ze spojení „s propitie dáti / dostati“ (předložka s spojená s akuzativem znamenala „dáti, co by stačilo na propití“, jak se např. dochovalo ve spojení s to). Slova s a propitie se spojila v jedno slovo, nejdéle v 2. polovině 15. stol (objevuje se „na spropitie dáti / dostati“).

podstatné jméno

• rod střední

význam

1. (archaicky) (staročesky) spropitné

související

• s
• propitie