spropitné

čeština

výslovnost

• IPA: [sprɔpɪtnɛː]

dělení

• spro-pit-né

varianty

• (zastarale) propitné
• (starým pravopisem) zpropitné
• (v obecném jazyce) spropitný

etymologie

Ze staročeského substantiva spropitie pomocí přípony -né. Spropitie pak ze spojení „s propitie dáti / dostati“ (předložka s spojená s akuzativem znamenala „dáti, co by stačilo na propití“, jak se např. dochovalo ve spojení s to). Slova s a propitie se spojila v jedno slovo, nejdéle v 2. polovině 15. stol (objevuje se „na spropitie dáti / dostati“).

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	spropitné	spropitná
genitiv	spropitného	spropitných
dativ	spropitnému	spropitným
akuzativ	spropitné	spropitná
vokativ	spropitné	spropitná
lokál	spropitném	spropitných
instrumentál	spropitným	spropitnými

význam

1. peněžitá odměna za nějakou službu navíc k její ceně
   • Nechal číšníkovi spropitné.
2. (zastarale) peníze na propití
   • Kdo prohrál, vítězi dobré spropitné dáti musel.

překlady

1. odměna navíc k ceně služby

   • angličtina: tip, gratuity
   • dánština: drikkepenge c
   • francouzština: pourboire m
   • italština: mancia ž
   • litevština: arbatpinigai m mn.
   • maďarština: borravaló
   • němčina: Trinkgeld s
   • polština: napiwek m
   • ruština: чаевые s mn.
   • španělština: propina ž
   • švédština: dricks c, drickspengar c
2. —

synonyma

1. od cesty, diškrece, diškerece; (v obecném jazyce) tringelt, dýško, tuzér, bakšiš
2. —