stånd

švédština

výslovnost

• IPA: [stɔnːd]

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

Substantivum (i)	singulár		plurál
	neurč.	urč.	neurč.	urč.
nominativ	stånd	ståndet	stånd	stånden
genitiv	stånds	ståndets	stånds	ståndens

význam

1. stav, postavení
2. úroveň
3. stánek
4. ztopoření, erekce
   • Han fick stånd. – Postavil se mu.