staromilec

čeština

výslovnost

• IPA: [starɔmɪlɛt͡s]

dělení

• sta-ro-mi-lec

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	staromilec	staromilci
genitiv	staromilce	staromilců
dativ	staromilci	staromilcům
akuzativ	staromilce	staromilce
vokativ	staromilče	staromilci
lokál	staromilci	staromilcích
instrumentál	staromilcem	staromilci

význam

1. milovník staré doby

antonyma

1. novomilec

související

• staromilský
• staromilství