substantivum

čeština

výslovnost

• IPA: [sʊpstantɪvʊm]
• IPA: [sʊpstantiːvʊm]

dělení

• sub-stan-ti-vum

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	substantivum	substantiva
genitiv	substantiva	substantiv
dativ	substantivu	substantivům
akuzativ	substantivum	substantiva
vokativ	substantivum	substantiva
lokál	substantivu	substantivech
instrumentál	substantivem	substantivy

význam

1. podstatné jméno, slovní druh, který pojmenovává předměty, abstrakta a činnosti

překlady

1. slovní druh

   • amharština: ስም
   • angličtina: noun
   • čínština: 名詞
   • dánština: navneord
   • finština: substantiivi
   • francouzština: nom m, substantif m
   • gruzínština: არსებითი სახელი
   • hebrejština: שֵׁם־עֶצֶם
   • chorvatština: imenica ž
   • indonéština: nomina
   • irština: ainmfhocal m
   • italština: sostantivo m
   • japonština: 名詞
   • korejština: 명사
   • latina: substantivum s
   • litevština: daiktavardis m
   • lotyština: lietvārds m
   • maďarština: főnév
   • mongolština: нэр үг
   • němčina: Substantiv s
   • nizozemština: substantief
   • norština: substantiv
   • polština: rzeczownik m
   • portugalština: substantivo m
   • ruština: имя существительное s, существительное s
   • slovenština: podstatné meno s, substantívum s
   • slovinština: samostalnik m
   • srbština (cyrilice): именица ž
   • španělština: sustantivo m
   • švédština: substantiv
   • ukrajinština: іменник m
   • vietnamština: danh từ
   • žemaitština: daiktavardis m

synonyma

1. podstatné jméno

související

• substantivní
• desubstantivum
• substance