szukać

polština

výslovnost

• IPA: [ˈʃukat͡ɕ]  szukać^{? • info}

dělení

• szu-kać

etymologie

Přes dolnoněmecké söken z předpokládaného pragermánského *sōkijaną. Srovnej např. německé suchen, anglické seek, nizozemské zoeken, dánské søge či volapücké sükön.

sloveso

• nedokonavé
• tranzitivní

časování

oznamovací způsob

Přítomný čas
Osoba	Singulár	Plurál
1.	szukam	szukamy
2.	szukasz	szukacie
3.	szuka	szukają

Minulý čas
Osoba	Singulár			Plurál
	mužský	ženský	střední	mužský osobní	ženský	střední
1.	szukałem	szukałam	szukałom	szukaliśmy	szukałyśmy
2.	szkukałeś	szkukałaś	szkukałoś	szukaliście	szukałyście
3.	szkukał	szkukała	szkukało	szukali	szukały

význam

1. hledat, shánět, pátrat

související

• poszukiwawczy
• poszukiwacz
• poszukiwanie
• poszukiwany
• doszukać
• doszukiwać
• naszukać
• obszukać
• obszukiwać
• poszukać
• poszukiwać
• przeszukać
• przeszukiwać
• wszukać
• wszukiwać