čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈta.lʊ.ta]

dělení

editovat
  • ta-lu-ta

etymologie

editovat

Vychází z francouzského talute, talus (svah), to z latinského talus.[1]

Jedná se o nářeční slovo, obvykle označované za jihočeské. Vyskytuje se převážně na pravém břehu Vltavy, na jihu je areál ohraničený Českými Budějovicemi, dále se vyskytuje na Třeboňsku, Jindřichohradecku, Soběslavsku, Táborsku, Pelhřimovsku a mimo tento areál pak na Benešovsku.[2][3]

varianty

editovat

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ taluta taluty
genitiv taluty talut
dativ talutě talutám
akuzativ talutu taluty
vokativ taluto taluty
lokál talutě talutách
instrumentál talutou talutami

význam

editovat
  1. (nářečně) (jižní Čechy) příkop u silnice; škarpa

synonyma

editovat
  1. (neutrálně) škarpa, strouha, příkop, (nářečně) pangejt, rygol, stoka, příkopa, křípopa, kříkopa, járek, zákop, taras, šreka, vodotok

související

editovat

poznámky

editovat
  1. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 5. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 866 s. Fotoreprint 3. vyd. z roku 1971. ISBN 978-80-7422-048-7. Heslo „taluta“, s. 635.
  2. RUBÍN, Antonín. Lokáč a taluta. Naše řeč, 1974, roč. 57, čís. 3, s. 165-167. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  3. Český jazykový atlas. Díl 2. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0574-9. Heslo „příkop u cesty“.