čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [ˈta.lʊ.ta]

dělení editovat

  • ta-lu-ta

etymologie editovat

Vychází z francouzského talute, talus (svah), to z latinského talus.[1]

Jedná se o nářeční slovo, obvykle označované za jihočeské. Vyskytuje se převážně na pravém břehu Vltavy, na jihu je areál ohraničený Českými Budějovicemi, dále se vyskytuje na Třeboňsku, Jindřichohradecku, Soběslavsku, Táborsku, Pelhřimovsku a mimo tento areál pak na Benešovsku.[2][3]

varianty editovat

podstatné jméno editovat

  • rod ženský

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ taluta taluty
genitiv taluty talut
dativ talutě talutám
akuzativ talutu taluty
vokativ taluto taluty
lokál talutě talutách
instrumentál talutou talutami

význam editovat

  1. (nářečně) (jižní Čechy) příkop u silnice; škarpa

synonyma editovat

  1. (neutrálně) škarpa, strouha, příkop, (nářečně) pangejt, rygol, stoka, příkopa, křípopa, kříkopa, járek, zákop, taras, šreka, vodotok

související editovat

poznámky editovat

  1. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 5. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 866 s. Fotoreprint 3. vyd. z roku 1971. ISBN 978-80-7422-048-7. Heslo „taluta“, s. 635.
  2. RUBÍN, Antonín. Lokáč a taluta. Naše řeč, 1974, roč. 57, čís. 3, s. 165-167. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  3. Český jazykový atlas. Díl 2. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0574-9. Heslo „příkop u cesty“.