tand

nizozemština

výslovnost

• IPA: [tɑnt]

etymologie

Přes staroholandštinu z předpokládaného pragermánského *tanþs, které z praindoevropského *h₃dónts. Srovnej např. německé Zahn či anglické tooth téhož významu.

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	tand	tanden

význam

1. zub

související

• tandheelkunde
• slagtand
• tandarts
• hoektand
• giftand

švédština

výslovnost

• IPA: [tanːd]
• 1. intonace

etymologie

Přes staroseverštinu z předpokládaného pragermánského *tanþs, které z praindoevropského *h₃dónts. Srovnej např. německé Zahn či anglické tooth téhož významu.

podstatné jméno

• rod společný

skloňování

Substantivum (i)	singulár		plurál
	neurč.	urč.	neurč.	urč.
nominativ	tand	tanden	tänder	tänderna
genitiv	tands	tandens	tänders	tändernas

význam

1. zub