věc, jejíž název mluvčí nezná nebo si na něj nemůže vzpomenout, příp. věc, která je těžko pojmenovatelná; příp. věc, kterou mluvčí nechce pojmenovat (tabuová náhrada, hesitační slovo)
„Já si žádnýho vděku nezasluhuju,“ odpověděl Švejk, „já jsem jednal tak, jak má každej voják jednat, když vidí svýho představenýho, že nemá nic pod hlavou a že je tentononc. Každej voják si má svýho představenýho vážit, třebas by ten byl i v jiným stavu. Já mám velký zkušenosti s feldkuráty, poněvadž jsem byl buršem u pana feldkuráta Otty Katze. Je to vesele] národ a dobrosrdečnej.“[1]
„Kohopak to vezete s sebou?“ otázal se přísně, ukazuje na vrchního polního kuráta, který spal na břiše a jehož zadní tváře vyzývavé se dívaly na inspekci. „Poslušně hlásím, pane lajtnant,“ zakoktal desátník, „že my tentononc...“ „Jaképak tentononc,“ zabručel doktor Mráz, „vyjádřete se přímo.“[1]
