Kevin, lâche ces cheveux, ce ne sont pas les tiens ! – Kevine, pusť ty vlasy, nejsou tvoje!
De toute façon, tu n'y peux rien, ce sont mes affaires de grande personne. Toi, tu as ta vie d'enfant à mener, tes copains à l'école. Mes problèmes ne sont pas les tiens. – Každopádně ty za to nijak nemůžeš, to jsou moje dospělácký záležitosti. Ty máš svůj dětský život před sebou, kamarády ve škole. Moje problémy nejsou tvé.[1]
první a druhá osoba čísla jednotného indikativu času přítomného slovesa tenir — držím, držíš
Je te tiens, tu me tiens par la barbichette - le premier de nous deux qui rira aura une tapette ! – Já držím tebe, ty držíš mě za vousky na bradě - první z nás dvou, kdo se zasměje, bude plácnut přes tvář.[2]
