trk

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈtr̩k]

dělení

• trk

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	trk	trky
genitiv	trku	trků
dativ	trku	trkům
akuzativ	trk	trky
vokativ	trku	trky
lokál	trku	trcích
instrumentál	trkem	trky

význam

1. (zřídka) trknutí (rohem)

překlady

1. trknutí rohem

   • angličtina: bunt, butt

synonyma

1. (častěji) trknutí, (hovorově) trkanec

související

• trkat
• trknout
• trkání
• trknutí

sloveso

význam

1. (v obecném jazyce) příčestí minulé jednotného čísla mužského rodu slovesa trknout
   • Trk’ ho tak, že měl modřinu po celé noze.

synonyma

1. (spisovně) trkl, trknul

související

• trkat
• trknout
• trkání
• trknutí

citoslovce

význam

1. vyjadřuje trknutí

související

• trkat
• trknout
• trkání
• trknutí