tyn
polština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [tɨ̃n]
etymologie editovat
Slovo se dochovalo v místním jménu Tyniec. Pochází ze staroslovanského tynъ (zeď), z něho také české týn, staroruské tynъ (plot, zeď), ruské тын (plot kůlový i pletený), chorvatské tin (stěna), slovinské tin (stěna, ohrada).[1]
Vzhledem k rodu slova a k počátečním t- nepochybně pochází staroslovanské tynъ z germánštiny, z maskulina *tūna-z. Z něho pochází také staronorské, staroanglické a starosaské tūn (z něho mj. anglické town), starohornoněmecké zūn a novohornoněmecké Zaun.[1]
Germánské *tūna-z je přejato z keltského dūnum, ale slovanské tynъ je přejato velmi záhy, ještě před změnou ū na y. Z jakého germánského jazyka nebo kdy přibližně není známo.[1]
Podle Bezlaje a Baudota slovo pochází z předindoevropského substrátu.[1]
podstatné jméno editovat
- rod mužsko věcný
význam editovat
související editovat
slezština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [tɨn]
zájmeno editovat
význam editovat
poznámky editovat
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vyd. Praha : Academia, 1968. 868 s. Heslo „týn“, s. 664.