tyrannus

latina

etymologie

Přejato přes maloasijské jazyky ze starořeckého τύραννος (tyrannos), původně neutrálního označení pro osoby z prostého lidu, které se státním převratem ujaly moci. Hanlivý nádech získalo slovo až v 6. století př. n. l. po nastolení demokracie.

podstatné jméno

• rod mužský (maskulinum)
• 2. deklinace (o-kmeny)

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	tyrannus	tyrannī
genitiv	tyrannī	tyrannōrum
dativ	tyrannō	tyrannīs
akuzativ	tyrannum	tyrannōs
vokativ	tyranne	tyrannī
ablativ	tyrannō	tyrannīs

význam

1. samovládce, tyran

související

• tyrannicē
• tyrannicīda
• tyrannicīdium
• tyrannicus
• tyrannoctonus
• tyrannopolīta