Přejato přes latinské tyrannus ze starořeckého τύραννος (tyrannos), původně neutrálního označení pro osoby z prostého lidu, které se státním převratem ujaly moci. Do starořečtiny přešlo nejspíš z nějakého maloasijského jazyka. Hanlivý nádech získalo slovo až v 6. století př. n. l. po nastolení demokracie. Etymologicky nijak nesouvisí se slovesem týrat, jež je slovanského původu.[1][2]
| pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
| nominativ
|
tyran
|
tyrani / tyranové
|
| genitiv
|
tyrana
|
tyranů
|
| dativ
|
tyranu / tyranovi
|
tyranům
|
| akuzativ
|
tyrana
|
tyrany
|
| vokativ
|
tyrane
|
tyrani / tyranové
|
| lokál
|
tyranu / tyranovi
|
tyranech
|
| instrumentál
|
tyranem
|
tyrany
|
- člověk, krutě uplatňující svoji nadvládu nad ostatními
- (v historii) starořecký samovládce, tyrannos
- Athénský tyran Peisistratos nechal sepsat Homérovo dílo (do té doby tradováno ústně).
- rod ptáka
původní historický význam —
- despota, krutovládce, utlačovatel
- —
- —
| pád \ číslo
|
singulár
|
plurál
|
| nominativ
|
tyran
|
tyrans
|
- tyran
| Substantivum
|
singulár
|
plurál
|
| nominativ
|
tyran
|
tyrani
|
| genitiv
|
tyrana
|
tyranov
|
| dativ
|
tyranovi
|
tyranom
|
| akuzativ
|
tyrana
|
tyranov
|
| lokál
|
tyranovi
|
tyranoch
|
| instrumentál
|
tyranom
|
tyranmi
|
- tyran
- ↑ NOVOTNÝ, Michal. Tyran. Český rozhlas Regina, 2004-08-16, [cit. 2014-09-18]. Dostupné online.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „tyran“, s. 687.
Rozcestník Tyran (rozcestník) ve Wikipedii
Téma Tyran ve Wikicitátech
