umístěnka

čeština

výslovnost

• IPA: [umiːscɛŋka]

dělení

• umí-s-těn-ka

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	umístěnka	umístěnky
genitiv	umístěnky	umístěnek
dativ	umístěnce	umístěnkám
akuzativ	umístěnku	umístěnky
vokativ	umístěnko	umístěnky
lokál	umístěnce	umístěnkách
instrumentál	umístěnkou	umístěnkami

význam

1. (dříve) písemné přidělení určeného pracovního místa absolventovi školy
   • Na sever Čech přišel v roce 1955 na umístěnku jako učitel do Ústí nad Labem.
   • Jana Králová odmaturovala roku 1968 na střední ekonomické škole. Její ročník byl prvním, který nedostal takzvanou umístěnku, ale musel si zaměstnání sehnat sám.

související

• umístit
• umístění