utíkaje

čeština

výslovnost

• IPA: [ʊciːkajɛ]

dělení

• utí-ka-je

sloveso

• nedokonavé

význam

1. přechodník přítomný jednotného čísla mužského rodu slovesa utíkat
   • Nejprve táhna do Uher, uvázal se [Bedřich] v částku země té, kterou král Béla IV., před Mongoly utíkaje, byl musel zastaviti jemu.

související

• utíkajíc
• utíkajíce