vertikulační

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈvɛr.tɪ.kʊ.la.t͡ʃɲiː]

dělení

• ver-ti-ku-lač-ní

etymologie

Z anglického vertical cut (svislý řez).

varianty

• vertikutační

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	vertikulační	vertikulační	vertikulační	vertikulační	vertikulační	vertikulační	vertikulační	vertikulační
genitiv	vertikulačního	vertikulačního	vertikulační	vertikulačního	vertikulačních	vertikulačních	vertikulačních	vertikulačních
dativ	vertikulačnímu	vertikulačnímu	vertikulační	vertikulačnímu	vertikulačním	vertikulačním	vertikulačním	vertikulačním
akuzativ	vertikulačního	vertikulační	vertikulační	vertikulační	vertikulační	vertikulační	vertikulační	vertikulační
vokativ	vertikulační	vertikulační	vertikulační	vertikulační	vertikulační	vertikulační	vertikulační	vertikulační
lokál	vertikulačním	vertikulačním	vertikulační	vertikulačním	vertikulačních	vertikulačních	vertikulačních	vertikulačních
instrumentál	vertikulačním	vertikulačním	vertikulační	vertikulačním	vertikulačními	vertikulačními	vertikulačními	vertikulačními

význam

1. související s vertikulací
   • Při povrchovém ošetření pouze vyhrabete – ať už obyčejnými nebo speciálními vertikulačními hráběmi nebo provzdušňovačem (alias vertikulátorem) – takzvanou stařinu, tedy starou uschlou nebo rozkládající se trávu.

související

• vertikulace
• vertikulátor
• vertikulovat

poznámky

• Český národní korpus. Vyhledávání skrze KonText, korpus syn_v12, heslo vertikulační (nutno zadat ručně). Dále report Slovo v kostce.
• Z dopisů jazykové poradně. Naše řeč, 2006, roč. 89, čís. 3, s. 167-168. Dostupné online. ISSN 0027-8203.