- genitiv plurálu substantiva vina
- Pak náhle tato děsná změna! Vždy bez důvěry, zamyšlena, chodící domem jako stín, ve zraku nocí dlouhých sledy, na čele stopu těžkých vin a požehnaný děckem klín.[1]
- Vím též, že naše pokolení vymazává dluhy těžkých provinění minulých pokolení a mnoho vin tíží člověka jako mlýnský kámen, pod nímž je jako pohřbeno dobro a láska, které jsi Ty, Bože, vložil do lidské duše.
pád \ číslo
|
singulár
|
plurál
|
nominativ
|
vin
|
vins
|
- víno
Substantivum
|
singulár
|
plurál
|
nominativ
|
vin
|
vins
|
- víno
z latinského vinum
- víno
- 1. osoba singuláru přítomného času indikativu slovesa veni
- 3. osoba plurálu přítomného času indikativu slovesa veni
- 1. osoba singuláru přítomného času konjunktivu slovesa veni
Substantivum (i)
|
singulár
|
plurál
|
neurč.
|
urč.
|
neurč.
|
urč.
|
nominativ
|
vin
|
vinet
|
viner
|
vinerna
|
genitiv
|
vins
|
vinets
|
viners
|
vinernas
|
- víno
- ett glas vin – sklenice vína
Substantivum
pád
|
singulár
|
plurál
|
nominativ
|
vin
|
vins
|
genitiv
|
vina
|
vinas
|
dativ
|
vine
|
vines
|
akuzativ
|
vini
|
vinis
|
vokativ
|
o vin
|
o vins
|
- víno
- ↑ VRCHLICKÝ, Jaroslav. Twardowski. 3. vyd. Praha : J. Otto, [1900]. Dostupné online. S. 17.