italština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈvintʃere]

etymologie

editovat

Z latinského vincere, z nějž např. také francouzské vaincre.

sloveso

editovat
  • pravidelné
  • pomocné sloveso avere

časování

editovat
Oznamovací způsob
Osoba Číslo jednotné Číslo množné
1. io 2. tu 3. lui / lei 1. noi 2. voi 3. essi / esse
Jednoduché
časy
Prézens vinco vinci vince vinciamo vincete vincono
Imperfektum vincevo vincevi vinceva vincevamo vincevate vincevano
Passato remoto vinsi vincesti vinse vincemmo vinceste vinsero
Futurum I vincerò vincerai vincerà vinceremo vincerete vinceranno
Složené
časy
Passato prossimo ho vinto hai vinto ha vinto abbiamo vinto avete vinto hanno vinto
Trapassato prossimo avevo vinto avevi vinto aveva vinto avevamo vinto avevate vinto avevano vinto
Trapassato remoto ebbi vinto avesti vinto ebbe vinto avemmo vinto aveste vinto ebbero vinto
Předbudoucí avrò vinto avrai vinto avrà vinto avremo vinto avrete vinto avranno vinto
Spojovací způsob
Osoba Číslo jednotné Číslo množné
1. che io 2. che tu 3. che lui / lei 1. che noi 2. che voi 3. che essi / esse
Jednoduché
časy
Prézens vinca vinca vinca vinciamo vinciate vincano
Imperfektum vincessi vincessi vincesse vincessimo vinceste vincessero
Složené
časy
Passato abbia vinto abbia vinto abbia vinto abbiamo vinto abbiate vinto abbiano vinto
Trapassato avessi vinto avessi vinto avesse vinto avessimo vinto aveste vinto avessero vinto
Podmiňovací způsob
Osoba Číslo jednotné Číslo množné
1. io 2. tu 3. lui / lei 1. noi 2. voi 3. essi / esse
přítomný vincerei vinceresti vincerebbe vinceremmo vincereste vincerebbero
minulý avrei vinto avresti vinto avrebbe vinto avremmo vinto avreste vinto avrebbero vinto
Rozkazovací způsob
Osoba Číslo
jednotné
Číslo množné
2. 3. 1. 2. 3.
Prézens vinci vinca vinciamo vincete vincano
přítomný minulý
Infinitiv vincere avere vinto
Přechodník vincendo avinco vinto
Příčestí vincente vinto

význam

editovat
  1. vítězit, zvítězit
  2. vyhrát (cenu, odměnu)

související

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈʊ̯ɪŋ.ke.rɛ] (klasická restituovaná)
  • IPA: [ˈvɪn.t͡sɛ.rɛ] (středoevropská)
  • IPA: [ˈvin.t͡ʃe.ɾe] (vatikánská)

sloveso

editovat
  • 3. konjugace (souhláskové kmeny)
  • tranzitivní

časování

editovat
indikativ
číslo singulár plurál
osoba 1. 2. 3. 1. 2. 3.
aktivum prézens vincō vincis vincit vincimus vincitis vincunt
futurum I. vincam vincēs vincet vincēmus vincētis vincent
imperfektum vincēbam vincēbās vincēbat vincēbāmus vincēbātis vincēbant
perfektum vīcī vīcistī vīcit vīcimus vīcistis vīcērunt
futurum II. vīcerō vīceris vīcerit vīcerimus vīceritis vīcerint
plusquamperfektum vīceram vīcerās vīcerat vīcerāmus vīcerātis vīcerant
pasivum prézens vincor vincĕris vincĭtur vincĭmur vincĭminī vincuntur
futurum I. vincar vincēris vincētur vincēmur vincēminī vincentur
imperfektum vincēbar vincēbāris vincēbātur vincēbāmur vincēbāminī vincēbantur
perfektum victus sum
victa sum
victum sum
victus es
victa es
victum es
victus est
victa est
victum est
victī sumus
victae sumus
victa sumus
victī estis
victae estis
victa estis
victī sunt
victae sunt
victa sunt
plusquamperfektum victus eram
victa eram
victum eram
victus erās
victa erās
victum erās
victus erat
victa erat
victum erat
victī erāmus
victae erāmus
victa erāmus
victī erātis
victae erātis
victa erātis
victi erant
victae erant
victa erant
futurum II. victus erō
victa erō
victum erō
victus eris
victa eris
victum eris
victus erit
victa erit
victum erit
victī erimus
victae erimus
victa erimus
victī eritis
victae eritis
victa eritis
victī erunt
victae erunt
victa erunt
konjunktiv
číslo singulár plurál
osoba 1. 2. 3. 1. 2. 3.
aktivum prézens vincam vincās vincat vincāmus vincātis vincant
imperfektum vincĕrem vincerēs vincĕret vincĕrēmus vincerētis vincĕrent
perfektum vīcerim vīceris vīcerit vīcerimus vīceritis vīcerint
plusquamperfektum vīcissem vīcissēs vīcisset vīcissēmus vīcissētis vīcissent
pasivum prézens vincar vincāris vincātur vincāmur vincāminī vinceantur
imperfektum vincĕrer vincĕrēris vincerētur vincerēmur vincĕrēminī vincerentur
perfektum victus sim
victa sim
victum sim
victus sīs
victa sīs
victum sīs
victus sit
victa sit
victum sit
victī sīmus
victae sīmus
victa sīmus
victī sītis
victae sītis
victa sītis
victī sint
victae sint
victa sint
plusquamperfektum victus essem
victa essem
victum essem
victus essēs
victa essēs
victum essēs
victus esset
victa esset
victum esset
victī essēmus
victae essēmus
victa essēmus
victī essētis
victae essētis
victa essētis
victī essent
victae essent
victa essent
imperativ
číslo singulár plurál
osoba 1. 2. 3. 1. 2. 3.
aktivum prézens vincĕ vincite
futurum vincitō vincitō vincitōte vincantō
pasivum prézens vincĕre vinciminī
futurum vincitor vincitor vincuntor
infinitiv
číslo singulár plurál
aktivum prézens vincĕre
perfektum vīcisse
futurum
pasivum prézens vincī
perfektum
futurum victum īrī
participia
aktivum pasivum
prézens perfektum futurum prézens perfektum futurum
vincēns
(vincentis)
victūrus,
victūra,
victūrum
victus,
victa,
victum
vincendus,
vincenda,
vincendum


význam

editovat
  1. přemáhat, přemoci, porazit, vítězit, porážet
    • Super omnia vincit vēritās – Pravda vítězí nade vším

synonyma

editovat
  1. superare

související

editovat

přísloví, rčení a pořekadla

editovat