vindex

latina

podstatné jméno

• rod mužský (maskulinum)
• 3. deklinace

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	vindex	vindicēs
genitiv	vindicis	vindicum
dativ	vindicī	vindicibus
akuzativ	vindicem	vindicēs
vokativ	vindex	vindicēs
ablativ	vindice	vindicibus

význam

1. zastánce, obhájce, ochránce
   • aurea aetas ... quae vindice nullo sponte sua sine lege fidem rectumque colebat – zlatý věk, který bez donucování (dosl. s žádným trestajícím soudcem), dobrovolně, bez zákonů ctil poctivost a právo
2. mstitel, karatel, trestatel, vykonavatel trestu
3. osvoboditel, spasitel
4. uchazeč

související

• vindicabilis
• vindicatio
• vindiciae
• vindicatum
• vindicatus
• vindicare