vyjmouce

čeština

výslovnost

• IPA: [vɪjmɔʊ̯t͡sɛ]

dělení

• vy-jmou-ce

sloveso

význam

1. (archaicky) přechodník přítomný množného čísla všech rodů slovesa vyjmout
   • (…) také zdá se, že kmen jeho zašel již i v dětech jeho, ana o potomcích jeho dalších, vyjmouce jediného Jaromírova syna, nikde více řeč není.

související

• vyjma
• vyjmouc