vyjmout

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈvɪjmou̯t]

sloveso

• tranzitivní
• dokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	vyjmu	vyjmeš	vyjme	vyjmeme	vyjmete	vyjmou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	vyjmi	vyjměme	vyjměte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	vyjmul / vyňal	vyjmula / vyňala	vyjmulo / vyňalo	vyjmuli / vyňali	vyjmuly / vyňaly	vyjmula / vyňala
trpné	vyjmut / vyňat	vyjmuta / vyňata	vyjmuto / vyňato	vyjmuti / vyňati	vyjmuty / vyňaty	vyjmuta / vyňata

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	vyjmuv / vyňav	vyjmuvši / vyňavši	vyjmuvše / vyňavše

význam

1. (knižně) přemístit zevnitř ven
2. (v právu) oprostit, zbavit (povinosti); zařídit tak, aby někdo/dotyčný nepodléhal
   • Jedinci vzdělaní, duchovenstvo, ba i obyvatelé měst a dědici zemědělských hospodářství byli z všeobecné branné povinnosti, která u nás trvala zhruba 250 let, dlouho vyňati (i v novověkém krajně militaristickém Japonsku nepodléhali branné povinnosti první synové rodin – jejich smrt by zabránila pokračování rodu a vláda si k tomuto opatření nikdy netroufla sáhnout).

synonyma

1. (v obecném jazyce) vyndat
2. zprostit, osvobodit

související

• vyjímat
• přijmout
• sejmout
• výňatek
• výjimka
• vynětí
• jmout
• jímat
• odejmout