zelva
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [zɛlva]
dělení editovat
- zel-va
podstatné jméno editovat
- rod ženský
skloňování editovat
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | zelva | zelvy |
| genitiv | zelvy | zelv |
| dativ | zelvě | zelvám |
| akuzativ | zelvu | zelvy |
| vokativ | zelvo | zelvy |
| lokál | zelvě | zelvách |
| instrumentál | zelvou | zelvami |
význam editovat
- (archaicky) sestra manžela[1][2][3]; používáno zejména v kontextu zádruhy[1]
- K Heleně přišla zatím bělolokté poslice Íris, zelvě podobna její, Anténorovic choti sličné, již mocný Anténorovec choť měl Helikáon, Laódiku, krásou dceru Priama nejspanilejší.[4]
- (archaicky) synova manželka[2][3]
synonyma editovat
související editovat
poznámky editovat
- ↑ 1,0 1,1 MACHEK, Václav. Výklady slov. Naše řeč, 1947, roč. 31, čís. 5-6. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ 2,0 2,1 BĚLIČ, Jaromír; KAMIŠ, Adolf; KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. Praha : Státní pedagogické nakladatelství / Ústav pro jazyk český, rev. 2015-11-13, [cit. 2015-12-27]. Kapitola zelva.
- ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Svazek 5. Praha : František Šimáček, 1887. Dostupné online. Heslo „Zelva“, s. 444.
- ↑ Homér. Ilias. Překlad Antonín Škoda. Praha : vlastním nákladem překladatele, 1886. Kapitola Zpěv třináctý.
externí odkazy editovat
Článek Zelva ve Wikipedii
