latina editovat

etymologie editovat

Deminutivum (zdrobnělina) od zōna.

podstatné jméno editovat

  • rod ženský (femininum)
  • 1. deklinace (ā-kmeny)

skloňování editovat

Substantivum singulár plurál
nominativ zōnula zōnulae
genitiv zōnulae zōnulārum
dativ zōnulae zōnulīs
akuzativ zōnulam zōnulās
vokativ zōnula zōnulae
ablativ zōnulā zōnulīs

význam editovat

  1. pásek, pás
    • Te suis tremulus parens/ inuocat, tibi uirgines/ zonula solvunt sinus,/ te timens cupida novos/ captat aure maritus. – Tebe vzývá bys dětem přál,/ otec stařičký, tobě vstříc/ panna odpíná cudný pás/ tebe, v obavách bystře sluch,/ ženich dychtivě čeká.[1]

související editovat

poznámky editovat

  1. Gaius Valerius Catullus, carmen 61, versus 51; přeložil Otakar Smrčka a kolektiv, Svatební píseň, Pěvci lásky, 3. vyd., ve Svobodě 1., Praha: Svoboda, 1973, edice: Antická knihovna.