| pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
| nominativ
|
čeledín
|
čeledíni / čeledínové
|
| genitiv
|
čeledína
|
čeledínů
|
| dativ
|
čeledínu / čeledínovi
|
čeledínům
|
| akuzativ
|
čeledína
|
čeledíny
|
| vokativ
|
čeledíne
|
čeledíni / čeledínové
|
| lokál
|
čeledínu / čeledínovi
|
čeledínech
|
| instrumentál
|
čeledínem
|
čeledíny
|
- stálý zemědělský dělník na statku
- Čeledín namazal dobře vůz, selka upekla s Hanú dobrú caltu sedlákovi na cestu a Karlovi do Prahy a sedlák jel druhý den ku Praze.[1]
- (zastarale, nářečně) pacholek, chasník, kočí, oráč, chlap [2]
- ↑ Božena Němcová: Karla
- ↑ Český jazykový atlas. Díl 3. Praha : Academia, 1999. ISBN 80-200-0654-0. Heslo „čeledín“, s. 56-57.
