Staročesky Hřehoř, Hrzehorz. Jméno řecko-latinského původu – Grēgorius, z řeckého Γρηγόριος znamenající „probuzený, bdělý“, z řeckého ἐγρήγορα („jsem vzhůru, jsem probuzený“), což je perfektum aktiva od slovesa ἐγείρω („budím“). Významově odpovídá slovu Buddha.[1]
Sedláci mrzutě přecházejí. Na svatého Řehoře led plave do moře, žába hubu otevře, čáp letí od moře a — šelma sedlák, který neoře. — Ale jak proboha orat? Vždyť do hlíny, do bláta po břich by zapadali koně[2]
↑KNAPPOVÁ, Miloslava. Jak se bude Vaše dítě jmenovat?. 3., doplněné a přepracované vyd. Praha : Academia, 2001. 358 s. Dotisk. ISBN80-200-0775-X. Heslo „Řehoř“, s. 156.