říhnutí

čeština

výslovnost

• IPA: [r̝iːɦnʊciː]

dělení

• říh-nu-tí

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	říhnutí	říhnutí
genitiv	říhnutí	říhnutí
dativ	říhnutí	říhnutím
akuzativ	říhnutí	říhnutí
vokativ	říhnutí	říhnutí
lokál	říhnutí	říhnutích
instrumentál	říhnutím	říhnutími

význam

1. (u vyšších savců) jednorázové vypuštění přebytečného vzduchu z žaludku a/či jícnu ven ústy doprovázené charakteristickým zvukem

překlady

1. vypuštění nadbytečného bioplynu ústy

   • angličtina: belch
   • arabština: تَجَشُّؤ m
   • běloruština: адрыжка ž, адбіця ž
   • bulharština: оригване s
   • čínština: 打嗝, 飽嗝
   • finština: röyhtäys, röyhtäisy
   • francouzština: rot m
   • gruzínština: ბოყინი
   • hindština: डकार ž
   • italština: rutto m
   • japonština: げっぷ, 噯気
   • katalánština: rot m
   • korejština: 트림
   • latina: ructus m
   • litevština: atsiraugmas m, raugėjimas m
   • němčina: Rülpser m
   • nizozemština: boer m
   • norština: rap s
   • perština: آروغ
   • portugalština: arroto
   • ruština: отрыжка ž
   • řečtina: ρέψιμο s
   • starořečtina: ἐρυγή ž
   • španělština: eructo m
   • ukrajinština: відрижка ž, відриг m

synonyma

1. krknutí, krk

související

• říhat
• říhnout
• říhání