řeřavý
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [r̝ɛr̝aviː]
dělení
editovat- ře-řa-vý
přídavné jméno
editovat- tvrdé
skloňování
editovatčíslo | jednotné | množné | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
pád \ rod | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední |
nominativ | řeřavý | řeřavý | řeřavá | řeřavé | řeřaví | řeřavé | řeřavé | řeřavá |
genitiv | řeřavého | řeřavého | řeřavé | řeřavého | řeřavých | řeřavých | řeřavých | řeřavých |
dativ | řeřavému | řeřavému | řeřavé | řeřavému | řeřavým | řeřavým | řeřavým | řeřavým |
akuzativ | řeřavého | řeřavý | řeřavou | řeřavé | řeřavé | řeřavé | řeřavé | řeřavá |
vokativ | řeřavý | řeřavý | řeřavá | řeřavé | řeřaví | řeřavé | řeřavé | řeřavá |
lokál | řeřavém | řeřavém | řeřavé | řeřavém | řeřavých | řeřavých | řeřavých | řeřavých |
instrumentál | řeřavým | řeřavým | řeřavou | řeřavým | řeřavými | řeřavými | řeřavými | řeřavými |
stupňování
editovatstupeň | tvar |
---|---|
pozitiv | řeřavý |
komparativ | řeřavější |
superlativ | nejřeřavější |
význam
editovat- (o uhlí, dřevě, popelu apod.) ohněm na velmi vysokou teplotu rozpálený a napůl strávený; který hoří bez plamene
- Pamatuju se na to jako dnes. V tetiččině pokoji se už udělala tma, jen občas to zazářilo, když propadl řeřavý uhlík roštem.[1]
- Ve světnici bylo prázdno a ticho. Jen okna se lehounko otřásla, když vítr venku hučící prudčeji zalehl; tu také zamrkal živěji rudý plamen borové louče, jejíž řeřavý uhel se kroutil, na konci černaje.[2]
překlady
editovat- rozžhavený, žhoucí
- angličtina: incandescent, ember-like
- francouzština: ardent
- latina: incandescens
- němčina: glühend
- ruština: раскалённый
- řečtina: φλύαρος, πολύλαλος, πολυκέλαδος
- slovenština: žeravý
- španělština: enrojecido, candente, incandescente
synonyma
editovatsouvisející
editovatpoznámky
editovat- ↑ Karel Čapek: Život a dílo skladatele Foltýna/Okresní soudce Šimek - Přítel z mládí
- ↑ Alois Jirásek: Psohlavci/Kapitola II.