starořečtina

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ɡynɛ͜ɛ́]

etymologie

editovat

Slovo pochází z praindoevropského *gʷḗn — „žena“. Mezi příbuzná slova patří sanskrtské जनि (jani), staroarménské կին (kin) a anglosaské cwēn.

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský

přepis

editovat
  • český: gyné

skloňování

editovat
Substantivum singulár duál plurál
nominativ γυνή γυναῖκε γυναῖκες
genitiv γυναικός γυναικοῖν γυναικῶν
dativ γυναικί γυναικοῖν γυναιξί(ν)
akuzativ γυναῖκα γυναῖκε γυναῖκας
vokativ γύναι γυναῖκε γυναῖκες

význam

editovat
  1. žena
    • ἐξῆλθον δὲ αὐτοὶ καὶ παῖδες καὶ γυναῖκες – Tak tedy oni se vystěhovali s dětmi i ženami[1]
    • Ἔξελθε ἐκ τῆς κιβωτοῦ, σὺ καὶ ἡ γυνή σου καὶ οἱ υἱοί σου καὶ αἱ γυναῖκες τῶν υἱῶν σου μετὰ σοῦ – Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.[2]
    • ὁ δ᾽ εἶπε πρός με βαί᾽, ἀεὶ δ᾽ ὑμνούμενα: γύναι, γυναιξὶ κόσμον ἡ σιγὴ φέρει. – Ale on mi odpověděl stroze touto otřepanou frází: „Ženo, mlčení zdobí ženu“.[3]
  2. manželka
    • Πᾶς ὁ ἀπολύων τὴν γυναῖκα αὐτοῦ καὶ γαμῶν ἑτέραν μοιχεύει, – Každý, kdož propustí manželku svou, a jinou pojímá, cizoloží;[4]
  3. smrtelnice
  4. živočich samičího pohlaví

antonyma

editovat
  1. ἀνήρ
  2. ἑταίρα, πόρνη; ἀνήρ
  3. θεά, ἀθάνατος; βροτός
  4. ἀνήρ

související

editovat

poznámky

editovat