oznamovací způsob
| Přítomný čas
|
| Osoba |
Singulár |
Plurál
|
| 1.
|
вереща́ю
|
вереща́ем
|
| 2.
|
вереща́ешь
|
вереща́ете
|
| 3.
|
вереща́ет
|
вереща́ют
|
- rozkazovací způsob
| Osoba |
Singulár |
Plurál
|
| 1.
|
—
|
—
|
| 2.
|
вереща́й
|
вереща́йте
|
| 3.
|
—
|
—
|
- příčestí
| Příčestí minulé činné
|
| Rod |
Singulár |
Plurál
|
| mužský
|
вереща́л
|
вереща́ли
|
| ženský
|
вереща́ла
|
| střední
|
вереща́ло
|
| Příčestí minulé trpné
|
| Rod |
Singulár |
Plurál
|
| mužský životný
|
—
|
—
|
| mužský neživotný
|
—
|
| ženský
|
—
|
| střední
|
—
|
—
|
- přechodníky
| Přechodník přítomný
|
| Rod |
Singulár |
Plurál
|
| mužský
|
вереща́я
|
—
|
| ženský
|
—
|
| střední
|
| Adjektivum slovesné minulé činné
|
| Rod |
Singulár |
Plurál
|
| mužský
|
вереща́вший
|
—
|
| ženský
|
—
|
| střední
|
- (hovorově, expresivně) vřískat, ječet, vřeštět, výt, úpět
- (částečně) визжать, вопить
