staroslověnština editovat

etymologie editovat

Z praslov. *zôbъ; paradigma přízvuku (c);[1] rod mužský; o-kmenová deklinace.

Srov. čes., sloven. zub; pol. ząb, zęba; hluž., dluž. zub; rus. зуб, зу́ба; ukr. зуб; bulh. зъб(ъ́т); srbochorv. zȗb; slovin. zȏb.[2]

podstatné jméno editovat

  • rod mužský
  • o-kmenová deklinace

skloňování editovat

Substantivum singulár duál plurál
nominativ зѫбъ зѫба зѫби
genitiv зѫба зѫбѹ зѫбъ
dativ зѫбѹ зѫбома зѫбомъ
akuzativ зѫбъ зѫба зѫбъі
vokativ зѫбє зѫба зѫби
lokál зѫбѣ зѫбѹ зѫбѣхъ
instrumentál зѫбомь зѫбома зѫбъі

význam editovat

  1. zub
    • назираѥтъ грѣшьникъ правьдьника • и поскрьжьщєтъ на н̑ь зѫбъі своими – Proti spravedlivému strojí svévolník pikle, skřípe proti němu svými zuby. [Žalm 36 (37), 12 – PsSin]

slovní spojení editovat

  1. зѫбъ за зѫбъzub za zub
    • слъішастє ꙗко рєчєно бъістъ • око за око и зѫбъ за зѫбъ – Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Oko za oko, zub za zub'. [Mt 5, 38 – Zogr Mar]

související editovat

poznámky editovat

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill: Leiden and Boston 2008.
  2. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter: Heidelberg 1953-1958, heslo "зуб".