staroslověnština

editovat

etymologie

editovat

Praslov. *krьstъ ze starohornoněmeckého krist/christ.

Srov. stčes. křest, krsta/křsta/křta/křtu – "křest";[1] čes. křest, křestu/křtu; sloven. krst; pol. chrzest, chrztu, dial. krzest; hluž. khřest, khřtu; strus. крьстъ – "kříž"; rus. крест, креста́ – "kříž"; ukr. крест/хрест – "kříž"; běl. хрест – "kříž"; bulh. кръст – "kříž"; srbochorv. kȑst, kr̀sta – "kříž"; slovin. kr̀st, kŕstа – "křest, křtiny".[2]

podstatné jméno

editovat
  • rod mužský
  • o-kmenová deklinace

skloňování

editovat
Substantivum singulár duál plurál
nominativ крьстъ крьста крьсти
genitiv крьста крьстѹ крьстъ
dativ крьстѹ крьстома крьстомъ
akuzativ крьстъ крьста крьстъі
vokativ крьстє крьста крьсти
lokál крьстѣ крьстѹ крьстѣхъ
instrumentál крьстомь крьстома крьстъі

význam

editovat
  1. kříž
    • напьса жє и титьлъ пилатъ • и положи и на крьстѣ – Pilát dal napsat nápis a připevnit jej na kříž. [J 19, 19 – Zogr]
  2. kříž, znamení kříže
    • потомь вълѣѥтъ водъі мало въ ѫтрь отъ свѧтъіихъ богоавлѥнии творѧ ѥѭ крьстъі три – Potom vlije dovnitř trochu vody od svátku Zjevení Páně a třikrát se s ní pokřižuje. [EuchSin 19b 8]

srovnej

editovat
  1. распонъ

poznámky

editovat
  1. BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. SPN, Praha 1978.
  2. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.