око

Možná hledáte oko.

staroslověnština

etymologie

Z praslov. *ȍko; paradigma přízvuku (c); rod střední; s-kmenová deklinace (sg., pl.) / i-kmenová deklinace (du.).

Srov. stčes. oko – "oko; zrak, zření; pohled, podívání"; čes., sloven. oko, nom. du. oči; pol. oko, nom. du. oczy; strus. око nom. du. очи; rus. poet., ukr. о́ко, nom. pl. о́чи; bulh. око́, nom. pl. очи́; srbochorv. ȍko nom. pl. ȍči; slovin. оkô, оčêsа, nom. du. оčȋ.

podstatné jméno

• rod střední
• nepravidelné

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	око	очи	очєса*
genitiv	очєсє/ока	очию	очєсъ*
dativ	очєси/окѹ	очима	—
akuzativ	око	очи	—
vokativ	око	очи	—
lokál	очєсє/оцѣ	очию	—
instrumentál	окомь	очима	—

* tvary plurálu jsou vzácné, v jeho funkci se častěji užívá duálu

význam

1. oko
   • изьми прьвѣѥ брьвьно из очєсє твоѥго – Nejprve vyjmi trám ze svého oka, ... [Mt 7, 5 – Zogr Mar Ostr]
2. zrak, pohled
   • пророчьскомь окомь видѣвъ иѥрємиꙗ – Prorockým zrakem viděl Jeremiáš, ... [Supr 353, 2]

slovní spojení

1. своима очима – na vlastní oči
   • никътожє бо можаашє своима очима бога бєсплътьна видѣти – Neboť nikdo nemohl na vlastní oči vidět boha, nemajícího tělo. [Supr 11, 1]
2. око за око – oko za oko
   • слъішастє ꙗко рєчєно бъістъ • око за око и зѫбъ за зѫбъ – Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Oko za oko, zub za zub'. [Mt 5, 38 – Zogr Mar]

srovnej

1. —
2. зракъ, видъ, видѣниѥ, възоръ

1. —
2. —

související

• очєсьнъ