рѫка
staroslověnština editovat
etymologie editovat
Z praslov. *rǫkà; paradigma přízvuku (c);[1] rod ženský; ā-kmenová deklinace.
Srov. čes., sloven. ruka; pol. ręka; hluž., dluž. ruka; rus. рука́ - akuz. ру́ку ; ukr., běl. рука́; bulh. ръка́; srbochorv. rúka - akuz. rȗku; slovin. róka.[2]
podstatné jméno editovat
- rod ženský
- ā-kmenová deklinace
skloňování editovat
| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | рѫка | рѫцѣ | рѫкъі |
| genitiv | рѫкъі | рѫкѹ | рѫкъ |
| dativ | рѫцѣ | рѫкама | рѫкамъ |
| akuzativ | рѫкѫ | рѫцѣ | рѫкъі |
| vokativ | рѫко | рѫцѣ | рѫкъі |
| lokál | рѫцѣ | рѫкѹ | рѫкахъ |
| instrumentál | рѫкоѭ | рѫкама | рѫками |
význam editovat
- ruka
- приимъ водѫ ѹмъі рѫцѣ прѣдъ народомь – ..., vzal vodu a před zástupem si umyl ruce ... [Mt 27, 24 – Zogr Mar As Sav Ostr]
- du./pl. – náruč
- тъ приѩтъ ѥ на рѫкѹ своѥю – ... vzal ho do náručí, ... [L 2, 28 – Zogr Mar As Sav Ostr]
- на рѫкахъ възьмѫтъ тѧ • єда когда прѣтъкнєши о камєнь ногѫ твоѭ – Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své. [Žalm 90 (91), 12 – PsSin]
- vláda, moc
- нє помѣнѫшѧ рѫкъі ѥго • дьнь въ н̑ьжє избави ѩ из-д-рѫкъі сътѫжаѭщаѥго – Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z soužení. [Žalm 77 (78), 42 – PsSin]
slovní spojení editovat
- прѣдати въ рѫцѣ – vydat, svěřit
- и прѣдастъ ѩ въ рѫцѣ врагомъ – A vydal je do rukou pohanů. [Žalm 105 (106), 41 – PsSin]
- и вьсє имѣниѥ своѥ мьнѣ ѥстъ прѣдалъ въ рѫцѣ – A svěřil mi celé své jmění. [Supr 366, 18]
- рѫцѣ възложити/възлагати – požehnat (kládáním rukou)
- и помол̑ьшѹ сѧ свѧтѹѥмѹ и рѫцѣ възложьшѹ на нѭ • абиѥ господьнѭ благодатиѭ бѣса прогъна – A když se svatý pomodlil a položil na ni ruce, s pomocí boží ihned vyhnal zlého ducha. [Supr 518, 9]