staroslověnština editovat

etymologie editovat

Z praslov. *sъmьrtь;[1] rod ženský; i-kmenová deklinace.

Srov. stčes. smrt – „bojovná smrt, smrt v boji“;[2] čes. smrt; sloven. smrť; pol. śmierć; hluž. smjerć; dluž. sḿerś; strus. съмьрть, paradigma přízvuku (b);[3] rus., ukr. смерть; běl. смерць; bulh. смърт; srbochorv. smȑt, smȑti; slovin. smr̀t, smȓti.[4]

podstatné jméno editovat

  • rod ženský
  • i-kmenová deklinace

skloňování editovat

Substantivum singulár duál plurál
nominativ съмрьть съмрьти съмрьти
genitiv съмрьти съмрьтию съмрьтии
dativ съмрьти съмрьтьма съмрьтьмъ
akuzativ съмрьть съмрьти съмрьти
vokativ съмрьти съмрьти съмрьти
lokál съмрьти съмрьтию съмрьтьхъ
instrumentál съмрьтиѭ съмрьтьма съмрьтьми

význam editovat

  1. smrt
    • прѣдастъ жє братръ братра на съмрьть – Vydá bratr bratra na smrt. [Mt 10, 21 – Mar]

slovní spojení editovat

  1. бє съмрьтиnesmrtelný
    • никъіижє чловѣкъ бє съмрьти – Žádný člověk není nesmrtelný. [Supr 63, 19-20]

srovnej editovat

  1. ѹмрьтиѥ, съконьчаниѥ, ѹсъпєниѥ, прѣставлѥниѥ
  1. бєсъмрьтьнъ, нєсъмрьтьнъ

související editovat

poznámky editovat

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
  2. BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. SPN, Praha 1978.
  3. ЗАЛИЗНЯК, Андрей Анатольевич. От праславянской акцентуации к русской. Наука, Москва 1978.
  4. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.