staroslověnština

editovat

etymologie

editovat

Z praslov. *čędo; paradigma přízvuku (a);[1] rod mužský; o-kmenová deklinace.

Srov. stčes. čad/čád – "hoch, mladík", čada/čáda – "holka, děvče";[2] stpol. czędo – "dítě"; rus., ukr. ча́до – "dítě"; běl. чадо́ – "zlé dítě, tvrdohlavý člověk"; bulh. че́до – "dítě"; srbochorv. (arch.) čȅdo – "dítě".[3]

podstatné jméno

editovat
  • rod střední
  • o-kmenová deklinace

skloňování

editovat
Substantivum singulár duál plurál
nominativ чѧдо чѧдѣ чѧда
genitiv чѧда чѧдѹ чѧдъ
dativ чѧдѹ чѧдома чѧдомъ
akuzativ чѧдо чѧдѣ чѧда
vokativ чѧдо чѧдѣ чѧда
lokál чѧдѣ чѧдѹ чѧдѣхъ
instrumentál чѧдомь чѧдома чѧдъі

význam

editovat
  1. dítě; syn; potomek
    • ащє комѹ братръ ѹмьрєтъ имъі жєнѫ • и тъ бє-щ-ѧдъ ѹмьрєтъ – Zemře-li něčí bratr ženatý, ale bezdětný ... [L 20, 28 – Mar]
    • чловѣкъ єтєръ имѣ дъвѣ чѧдѣ • и пришьдъ къ прьвѹѥмѹ рєчє • чѧдо иди дьньсь дѣлаи въ виноградѣ моѥмь – Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: 'Synu, jdi dnes pracovat na vinici!' [Mt 21, 28 – Mar]
    • агарь бо ѥстъ сина гора • ѥжє въ аравии • прилагаѥтъ сѧ нъінѣшьн̑иимь иѥрѹсалимѣ • работаѥтъ бо съ чѧдъі своими – Hagar znamená horu Sinaj v Arábii a odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť žije v otroctví i se svými dětmi. [Ga 4, 25 – Enin]
    • глагола ослаблѥнѹѥмѹ • чѧдо отъпѹщаѭтъ ти сѧ грѣси твои – Řekl ochrnutému: "Synu, odpouštějí se ti hříchy." [Mk 2, 5 – Mar]
    • дастъ имъ власть чѧдомь божиѥмь бъіти – Dal jim moc stát se Božími dětmi. [J 1, 12 – Zogr]

srovnej

editovat
  1. дѣтищь, чѧдьцє; отрокъ, съінъ

poznámky

editovat
  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
  2. GEBAUER, Jan. Slovník staročeský. Academia, Praha 1970.
  3. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.