Banát
Možná hledáte banat, banát, bánat, báňat, bănat, Banat nebo Bánát.
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [ˈba.naːt]
dělení editovat
- Ba-nát
podstatné jméno editovat
- rod mužský neživotný
- vlastní jméno
skloňování editovat
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | Banát | Banáty |
| genitiv | Banátu | Banátů |
| dativ | Banátu | Banátům |
| akuzativ | Banát | Banáty |
| vokativ | Banáte | Banáty |
| lokál | Banátě / Banátu | Banátech |
| instrumentál | Banátem | Banáty |
* Plurálové tvary vlastních jmen jsou v podstatě vyloučené, protože vždy označují jednu věc. Jednu výjimku tvoří případy, kdy je jedno jméno přeneseno na základě společného rysu (např. rodu) na více objektů, jimž je pak společné stejné pojmenování (např. v Česku je více Nových Vsí a ve třídě Nováků). Druhou výjimku tvoří příznakové případy, kdy je rozšířen pojmenovávací rozsah pro využití vlastního jména ve funkci obecného jména (např. novodobí Rembrandtové nebo čestní Mirkové Dušínové). Pomnožná vlastní jména (především toponyma) se skloňují v těchto případech podle standardních pravidel skloňování pomnožných jmen (dvoje Tatry apod.). Více viz Příloha:Číslo vlastních jmen (čeština).[1]
význam editovat
- oblast v jihovýchodní Evropě na území dnešního Rumunska, Srbska a Maďarska
- Banát měl v rámci habsburského státu zvláštní postavení s vojenskou správou a byl součástí tzv. Vojenské hranice.[2]
překlady editovat
související editovat
poznámky editovat
- ↑ PETR, Jan; KOMÁREK, Miroslav; KOŘENSKÝ, Jan, a kolektiv. Mluvnice češtiny (2) Tvarosloví. 1. vyd. Praha : Academia, 1986. 536 s. S. 348.
- ↑ KOKAISL, Petr, a kol. Krajané: po stopách Čechů ve východní Evropě. [s.l.] : Za hranice: Společnost pro rozvojovou spolupráci při Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze. 435 s. Dostupné online. ISBN 9788025459249. Kapitola 6.1.8. Vztahy s Českou republikou: Banát, s. 242.
