pokrevenec

čeština

výslovnost

• IPA: [pɔkrɛvɛnɛt͡s]

dělení

• po-kre-ve-nec

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	pokrevenec	pokrevenci
genitiv	pokrevence	pokrevenců
dativ	pokrevenci / pokrevencovi	pokrevencům
akuzativ	pokrevence	pokrevence
vokativ	pokrevenče	pokrevenci
lokál	pokrevenci / pokrevencovi	pokrevencích
instrumentál	pokrevencem	pokrevenci

význam

1. (knižně) pokrevní příbuzný
   • Švakrovství jest v civilním právě poměr mezi jedním manželem a pokrevenci druhého manžela, v právě církevním však poměr mezi jednou z osob souložících a pokrevenci druhé z nich.
2. (knižně, zastarale) příslušník téhož národa