(archaicky, knižně, ironicky)Vy ― poníženéoslovení(zejména v ruském předrevolučním prostředí)
Ráčej se nehněvat, Vaše blahorodí!
Scheiner chtěl pravděpodobně následovat T. G. Masaryka do exilu, a proto zažádal o vystavení cestovního pasu. Odpověď pražského policejního ředitelství byla stručná: „Žádosti Vašeho Blahorodí za vystavení cestovního pasu do Holandska nelze za daných poměrů dáti místa.“[1]
„Ty, Grigoriji, to se o mě budeš takhle starat už napořád?“ „Přece vás tu takhle nenechám! Mám se tu dobře, jen kdybych vás mohl trochu utěšit. Nemyslete na to, vaše blahorodí. Čím míň člověk přemýšlí, tím líp se mu spí.“[2]
Jiří se po nelehkém roce do firmy vrátil, ale nastoupil v jiné divizi, o níž se ve firmě už léta tiše mluví spíš jako o přítěži. „Tak jak si rozumíš s Jeho Blahorodím Kinclem?“ zeptal se Jiřího Martin, sotva usedl. Jiří k jeho žoviální tváři zvedl oči od talíře, kde usilovně navíjel špagety.[3]
„A je z nich ze všech nejbohatší. Říká se mu Milionář. A vidíš, jen tě jeho blahorodí uvidělo, byl tebou nadšen tak, že by byl svolný se s tebou oženit.[4]
