boyau

francouzština

Přes starofrancouzské boiel z latinského botellus, což je zdrobnělina substantiva botulus — klobása. Srovnej např. boudin nebo české botulin.

pád \ číslo	singulár	plurál
nominativ	boyau	boyaux

střevo, střívko
- Pendant une très longue période, les cordes étaient en boyaux et seule la corde de sol était entourée d'un fil d'argent ou de cuivre. Le boyau employé n'était pas de chat comme le veut une idée très populaire. Cette erreur est reprise dans la définition humoristique du violon donnée par Ambrose Bierce dans son Dictionnaire du Diable de 1911 : « Violon : instrument destiné à chatouiller les oreilles de l'homme par le frottement de la queue d'un cheval sur les boyaux d'un chat » – Po velmi dlouhou dobu byly struny ze střev a pouze G struna byla obalena stříbrem či mědí. Střívka, která se používala, nebyla kočičí, jak se mnozí domnívají. Tento omyl byl převzat i do humoristické definice houslí od Ambrose Bierca v jeho Devil's Dictionary z roku 1911: "Housle: hudební nástroj, který má šimrat uši člověka tím, že se koňská oháňka tře o kočičí střeva."^[1]
galuska
(v hornictví) úzký dlouhý průchod mezi šachtami