Možná hledáte Císař.

čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [t͡siːsar̝̊]

dělení editovat

  • cí-sař

etymologie editovat

Z latinského caesar, které pochází z vlastního jména Caesar (doslova vlasatý, s bujnou kšticí), od něhož je odvozeno i německé Kaiser a ruské царь. Srovnej caesaries.[1]

podstatné jméno editovat

  • rod mužský životný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ císař císaři / císařové
genitiv císaře císařů
dativ císaři / císařovi císařům
akuzativ císaře císaře
vokativ císaři císaři / císařové
lokál císaři / císařovi císařích
instrumentál císařem císaři

význam editovat

  1. titul panovníka, nadřazeného králům
    • Říšskému císaři zachtělo se pokladů, kterých byl předešlého léta český kníže bojovnou rukou v Polsku vydobyl.[2]
    • Mínilť podrobiti císaři celou říši německou, tak aby jí vládnouti mohl podobně neobmezeně jako dědičným panstvím svým.[3]
    • Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je boží, Bohu.[4]
  2. (hovorově) císařský řez, operativní porod
    • Maruna rodila císařem.
    • Po dvou dětech a dvou císařích mě trápí větší bříško, které se mi nedaří dát dolů.

překlady editovat

  1. titul panovníka
  2. císařský řez

související editovat

poznámky editovat

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „císař“, s. 106-7.
  2. Josef Kajetán Tyl: Prkoš Bilinský
  3. TOMEK, Václav Vladivoj. Děje království českého. Praha : Fr. Řivnáč, 1898. Kapitola §. 82. Waldštein. Válka se Švedy a Sasy. Mír Pražský.
  4. Nový zákon, Evangelium podle Matouše, kapit. 22, verš 21

externí odkazy editovat