Možná hledáte Císař.

čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [t͡siːsar̝̊]

dělení

editovat
  • cí-sař

etymologie

editovat

Z latinského caesar, které pochází z vlastního jména Caesar (doslova vlasatý, s bujnou kšticí), od něhož je odvozeno i německé Kaiser a ruské царь. Srovnej caesaries.[1]

podstatné jméno

editovat
  • rod mužský životný

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ císař císaři / císařové
genitiv císaře císařů
dativ císaři / císařovi císařům
akuzativ císaře císaře
vokativ císaři císaři / císařové
lokál císaři / císařovi císařích
instrumentál císařem císaři

význam

editovat
  1. titul panovníka, nadřazeného králům
    • Říšskému císaři zachtělo se pokladů, kterých byl předešlého léta český kníže bojovnou rukou v Polsku vydobyl.[2]
    • Mínilť podrobiti císaři celou říši německou, tak aby jí vládnouti mohl podobně neobmezeně jako dědičným panstvím svým.[3]
    • Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je boží, Bohu.[4]
  2. (hovorově) císařský řez, operativní porod
    • Maruna rodila císařem.
    • Po dvou dětech a dvou císařích mě trápí větší bříško, které se mi nedaří dát dolů.

překlady

editovat
  1. titul panovníka
  2. císařský řez

související

editovat

poznámky

editovat
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „císař“, s. 106-7.
  2. Josef Kajetán Tyl: Prkoš Bilinský
  3. TOMEK, Václav Vladivoj. Děje království českého. Praha : Fr. Řivnáč, 1898. Kapitola §. 82. Waldštein. Válka se Švedy a Sasy. Mír Pražský.
  4. Nový zákon, Evangelium podle Matouše, kapit. 22, verš 21

externí odkazy

editovat