čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈt͡savɪkɪ]

dělení

editovat
  • ca-vy-ky

etymologie

editovat

V původním významu existovalo i v singuláru (cavyk) a znamenalo hádka, hašteření, hluk, povyk, vzniklo zřejmě kontaminací z cáry (ve starším významu hluk, okolky) + povyk.[1][2]

podstatné jméno

editovat
  • rod mužský neživotný
  • pomnožné

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ cavyky
genitiv cavyků
dativ cavykům
akuzativ cavyky
vokativ cavyky
lokál cavykách, cavycích
instrumentál cavyky

význam

editovat
  1. (hovorově, expresivně) úmyslné zdržování, vytváření komplikací nebo jiné bránění nějaké aktivitě
    • Takový starý, osvědčený zločinec, to je docela jiná práce; předně hnedle víme, že to udělal, protože to je jeho obor; za druhé víme, kde ho najít, a za třetí nám nedělá žádné cavyky a nezapírá, protože už ví, že mu to není nic platno. Páni, s takovým zkušeným člověkem pracovat je jedna radost.[3]
    • A taky − je to JENOM anketa, tak proč ty cavyky?[4]
    • „Milí žáci, vyhlašuji den velkého učení!“ prohlásil a bez velkých cavyků pokračoval dál […][5]
    • S cizím majetkem nikdy nedělal velké cavyky a choval se k němu tak, jako by patřil jemu.[6]

synonyma

editovat
  1. okolky, ciráty, drahoty, průtahy, fóry; zagorka

poznámky

editovat
  1. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vyd. Praha : Academia, 1968. 868 s. Heslo „cavyk“, s. 81–82.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Verze 1.0. Leda, 2007. Heslo „cavyky“
  3. Karel Čapek: Příběh sňatkového podvodníka
  4. KÁNINSKÝ, Josef. Tee Time Josefa Káninského: Odvážný, impozantní, bravurní CR7. iHNed.cz [online]. 2018-12-03 [cit. 2020-12-01]. Dostupné online.
  5. ROŽNOVSKÁ, Lenka. Škola pohádkového kouzlení. Praha : Grada Publishing, 2013. ISBN 978-80-247-4538-1. S. 41.
  6. ŠACH, Pavel. Tak co, chlapi, do hrobu nikdo?. [Praha] : E-knihy jedou, 2015. ISBN 978-80-7512-355-8.