čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [t͡sɛjxa]

dělení

editovat
  • cej-cha

etymologie

editovat

Do češtiny se dostalo z německého Zieche, kam se dostalo z latinského theca. Do latiny se dostalo z řeckého θήκη.[1]

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ cejcha cejchy
genitiv cejchy cejch
dativ cejše cejchám
akuzativ cejchu cejchy
vokativ cejcho cejchy
lokál cejše cejchách
instrumentál cejchou cejchami

význam

editovat
  1. (hovorově) povlečení peřiny nebo deky
    • Na voze černal se již kufr, na němž ležel uzel peřin ve strakatě pruhovaných cejchách.[2]
    • Ale načastovala se mne, na cejchy pěknýho kanafasu dali a půl tuctu ručníků a co všeho ...[3]
  2. (hanlivě) velké břicho
    • Hulákat a zpívat se tu nikdo neostejchá, hostinský to nevadí, že narůstá nám cejcha, žádná jiná ženská nás už dávno nezajímá, co se týče cejchy Róza taky pěknou ji má.[4]

synonyma

editovat
  1. cícha, povlečení
  2. břich, panděro, teřich, bachor, pupek, nácek, milan

slovní spojení

editovat

poznámky

editovat
  1. TÖLGYESI, Tamás. Lexikální germanismy v dnešní češtině. [s.l.] : Filozofická fakulta Katolické univerzity Petra Pázmánye, 2009. Disertační práce. Dostupné online.
  2. JIRÁSEK, Alois. Filosofská historie
  3. Šlejhar, Josef Karel. Nekřtěňátko
  4. MLÁDEK, Ivan. V hospodě U šesti trampů